Středověké dobrodružství ve 4.A
Na rozloučenou se školním rokem i s naším společným čtyřletým dobýváním vědomostí... jsme podnikli úžasnou akci, která předčila naše očekávání a skvěle se vydařila. Moc Vám všem děkuji za pomoc, účast a hlavně za spontánnost a radost, kterou jsme společně prožili.
Vaše "vévodkyně"
Středověk je krutý a kdo říká, že ne, tak se mýlí. A my jsme jeden den středověku zažili, až na to, že ne tak krutý. Začalo to nástupem s erby a představením rodů. Ten můj se jmenoval Hrazdilovi z Hranic U kasáren. Potom započal „Rytířský turnaj“, na kterém (jak už podle názvu víte) se soutěžilo, hrálo a povídalo. Potom byl hodokvas (hostina). Snad vám nemusím říkat co na něm až přebývalo. Mezitím tanec, zpomalený souboj a nakonec bitva dvou hradů. Večer hra „Černý kozel“, po skončení film a šup do spacáků.
Kuba Hrazdil
Začalo to tím, že jsme všichni přišli, ale Anetčin tatínek nestihl přivézt šaty. Stihl to jen tak tak. Anetka se rychlorychlostně převlékla a mohli jsme začít. Potom jsme se staročesky představili a naše vévodkyně pravila hlasitým hlasem: „Moji milí, rozběhněte se na stanoviště.“ Tak jsme se raději rozběhli. Já, Lucka a Kuba Hrazdil jsme měli „šťouchadla“, ale pan Trčka omylem, ale opravdu omylem jedno šťouchadlo zlomil, ale to vůbec nevadilo – spravili jsme ho. Potom byl hodokvas – mňam, mňam. Po hodokvasu zkouška znalostí (tradičně), hra „Černý kozel“ a pak do hajan. Ráno jsme vstali a snídaně. Uklidili jsme a honem domů. Víkend jsme si určitě užili a bez úkolů!
Terezka Krejčiříková
Celý měsíc jsme se připravovali na pátek 12. června. Konečně přišel a byl zahájen rytířský turnaj. Všichni bojovali čestně, nikdo nepodváděl a rodiče, babičky i sourozenci se taky zapojili. Pak se chystala naše bříška na řízečky, kuřátka, chlebové placky, buchty, koláčky, meloun … nastal hodokvas. A při něm probíhal souboj rytířů, ale nebyl to normální boj – byl totiž zpomalený. Potom následovalo čarování s katem a nakonec velká bitva ponožkovými a papírovými koulemi. Večerní hra a spinkat. Ráno jsme se vrátili do 21. století.
Eliška Turečková
Středověk je krutý, když něco uděláš špatně, tak jsi potrestán. A my jsme jeden takový den prožili (ale paní učitelka nás naštěstí nebila). Měli jsme přinést středověké jídlo – rod Sobotkovic (já a mamka) donesl kuřecí křidýlka, další rody donesly řízky, jahody, buchty, kozí mléko atd. A při hostině jsme tančili, ale ne tak ledajaký středověký tanec, ale byl v tom háček, uprostřed středověké hudby začali hrát „Kabáti“. Naši rodiče to vůbec nečekali. A potom jsme dotančili dál středověký tanec. Nechyběla bitva – náš tým holek vyhrál. A potom hra a spinkání. A ráno parádní snídaně a Ahoj .
Lucka Sobotková
Představili jsme naše rody – rod Škárkovic ze Struhlovska a pronesli rytířskou přísahu – Kdo je rytíř, nemá strach, ani ve dne, ani v tmách. Nechová se zbaběle, chrání svoje přátele …Pak jsme měli hodokvas a na něm samé výborné věci – pizzové šneky, kozí mléko, chlebové placky, kuřata, řízky … a paní učitelka řekla, že žádné vidličky a nože – utrhnout si křidýlko a jíst. Pak jsme tančili v kostýmech a bylo to fantastické. A zase jsme jedli, pili, hodovali a byl tam šumák jako pivo. Nakonec mečování a rozbití hradů a pak úklid a noční hra a zasloužený spánek.
Broňka Škárková
všechny ostatní fotky jsou ke stažení ve škole